Poslední knihy, na nichž mám svůj podíl
Jan Gratias a Jan Nosek: PĚSTUJEME EUFORBIE
V úterý 22. března t. r. vyyšlaí v Nakladatelství Brázda první česká monografie o sukulentních rostlinách z rodu Euphorbia (pryšec). Její vydání se zejména z ekonomických důvodů opozdilo o více jak dva roky, navíc se jedná o poslední díl ediční řady, v níž vyšla mj. publikace Podivné rostliny s kaudexy a pachykauly. Touto skutečností byly předurčeny grafické parametry knihy, jako např. formát, měkká vazba, zvolené fonty písma a barevná obrazová příloha na křídovém papíře uprostřed vazby.
Kniha má 152 stran textu a 32 stran obrazové přílohy. Kromě podrobné charakteristiky čeledi a rodu zahrnuje botanické i praktické třídění sukulentních druhů euforbií. Obsahuje podrobné návody na pěstování 165 druhů a 59 poddruhů nebo variet sukulentních euforbií, z nichž většina se nachází zatím jen ve sbírkách specialistů, ale některé se naopak již prodávají jako okrasné rostliny v supermarketech a většinou si s nimi kupující nevědí rady, jak se o ně starat. Vybraní zástupci druhů jsou podle botanických skupin představeni na 146 fotografiích v barevné obrazové příloze. V úvodních kapitolách je vloženo 12 pérovek zobrazujících různé typy cyathií. Nedílnou součástí knihy je podrobný rejstřík (včetně seznamu dosud platně popsaných druhů) a obsáhlý slovníček botanicko-pěstitelských pojmů.
Z více jak 2 000 druhů pryšců je téměř 700 druhů patřících svým přizpůsobením těla mezi sukulenty. Pro euforbie je typická až neuvěřitelná tvarová rozmanitost, která už více jak dvě století poutá pozornost milovníků exotických rostlin. Bohatost tvarů a růstových forem sukulentních pryšců je vůdčím motivem knihy, která je rozdělena do následujících kapitol:
Popis čeledi a rodu - Praktické třídění sukulentních euforbií - Botanické třídění sukulentních euforbií - Pěstování sukulentních euforbií (Teplo a světlo – Půdní substráty - Zálivka - Přesazování – Přihnojování - Rozmnožování euforbií - Choroby a škůdci sukulentních euforbií) - Charakteristika vybraných druhů euforbií (z 19 abecedně řazených tvarových skupin) - Tajemství vánoční hvězdy - Objevitelé v říši sukulentních euforbií - Co je to IES?- Slovníček botanicko-pěstitelských pojmů - Seznam použité a doporučené literatury – Rejstřík.
Vážným zájemcům nabízí Jan Gratias jako bonus CD-Rom s obrazovým atlasem sukulentních euforbií, protože na dalších více jak 500 fotografií v knize prostě a jednoduše nebylo místo.
DNES JIŽ ZA VÝPRODEJNÍ CENU 79,- Kč /kus (včetně poštovného a balného) můžete objednat prostřednictvím e-mailu nebo telefonu:
Mgr. Jan GRATIAS, Houskova 1872, 413 01 ROUDNICE NAD LABEM
tel.: 416 841 648// +420 602 129 932, e-maily: gratias@tiscali.cz, gratias@iol.cz, www.sukulenty.webnode.cz
Libor Kunte – Jan Gratias – Petr Pavelka: Encyklopedie kaktusů a jiných sukulentů
(RECENZE)
Vydal: Computer Press Brno, listopad 2011, pevná lesklá vazba bez přebalu, formát 305 x 240 mm, 520 stran, více než 1200 fotografií, česky, cena 1499 Kč, dostupné u firmy Palkowitschia, spol. s r.o. (https://www.palkowitschia.cz/sukulenty/cs/index.php?goto=encyklopedie-kaktusu-a-jinych-sukulentu), nebo v maloobchodní síti.
„To tu ještě nebylo!“ chce se zvolat při prvním pohledu na encyklopedii a při jejím prvním potěžkání. Její hmotnost je více než 2,5 kg – ale hmotnost není rozhodujícím kriteriem, důležitý je obsah. A hned na úvod musím říci, že čtenáře tato encyklopedie rozhodně nezklame. Snad jen zarputilý kaktusář, navnaděn názvem, bude trochu zklamán, protože jeho oblíbené kaktusy tvoří asi třetinu obsahu encyklopedie, zbytek je věnován dalším sukulentům. Jenže to zcela logicky vyplývá z náplně encyklopedie, protože čeleď Cactaceae je jen jednou čeledí (i když obsáhlou) z celkem čtyřiceti tří čeledí sukulentních rostlin, kterými se encyklopedie zabývá.
Úvodní kapitoly - co jsou sukulenty, kde rostou, jak se pěstují a jaké je jejich využití člověkem – jsou jen velice stručné, hlavní důraz je položen na představení jednotlivých čeledí a jejich příslušníků. A je to představení vskutku důkladné. Vždy je podán obecný popis jednotlivé čeledi, potom následuje abecedně řazený přehled rodů, patřících do příslušné čeledi. V jednotlivých rodech jsou uvedeny (rovněž abecedně) některé druhy příslušného rodu. Jejich výběr by mohl být předmětem různých názorů – „Proč tento druh, proč ne tamten“, ale je to právo autorů, zařadit to, co považují za vhodné. Setkáváme se tak s druhy známějšími i méně známými, pěstitelsky a sběratelsky oblíbenými i méně oblíbenými. Každému druhu jsou věnovány tři kapitolky – morfologie, rozšíření a pěstování, navíc je ke každému z nich přiřazena mapka, na které je schematicky uvedeno, kde který druh roste. Nejsou to jen heslovité formulace, ke každému druhu se zájemce dozví hodně informací. Pochopitelně je každý druh doprovozen minimálně jednou fotografií. A tak jsou abecedně probráni zástupci jednotlivých čeledí, rodů a druhů.
Encyklopedie je zpracována velice pečlivě, stejně tak pečlivě je provedena i po stránce technické. Fotografie jsou velice názorné a kvalitní, mnoho z nich je přímo z domoviny představované rostliny. Obvykle bývá v publikacích podobného charakteru na konci také přehled literatury – obsáhlejší nebo stručnější – v encyklopedii není uveden, takže je zakončena abecedním rejstříkem.
Pokud někdo hledá nějakou chybu, může ji i v tomto velice pečlivě zpracovaném díle najít – např. Notocactus ottonis neroste v Peru. Účelem probírání se encyklopedií není hledat hnidopišsky chyby, ale hodnotit ji jako celek. A jako celek splňuje encyklopedie opravdu to, k čemu je určena – dá čtenáři velice dobrou a podrobnou informaci o kterékoli rostlině, o kterou se v ní zajímá. V tomto směru odvedli autoři velice dobrou a kvalitní práci, úměrnou jejich odborné fundovanosti a ani nakladatel (tiskárna) nezůstali pozadu. Autorům encyklopedie je potřebí pogratulovat, že i přes všechny peripetie, které museli podstoupit při jejím vydání, o kterých čtenář nemá ani potuchy (konec nakladatelství, ve kterém byla encyklopedie nachystána k vydání, následná domluva s novým nakladatelem a z toho vyplývající hledání tří set předplatitelů, aby encyklopedie mohla vůbec vyjít), že vytrvali až do úplného konce. Při pohledu na encyklopedii a po jejím prostudování je třeba dodat – sladkého konce. Stanislav Stuchlík