Malé druhy pro začátečníky

Drobné až miniaturní druhy pro okenní parapety

Každý začínající pěstitel okrasných rostlin má jako své první pokusné políčko okenní parapet nebo balkón. Když není ani perspektiva rodinného domku se zahrádkou, tak v sídlištním bytě a ještě navíc v paneláku je po ruce jen jediné schůdné řešení: Budu pěstovat jen malé druhy či doslova miniatury. V říši nekaktusových sukulentů je výběr bohatý, takže uvádím pár příkladů:

Tlustice

Rod Crassula

Spousta drobných druhů krasulek (správně zástupců rodu Crassula = tlustice) dovede překvapit úžasnou regenerační schopností. Nové rostlinky lze snadno a rychle vypěstovat z jednotlivých listů nebo jen maličkých úlomků větviček. Většina druhů velmi dobře snáší pěstitelské chyby a typické přehmaty méně zkušených majitelů, jako jsou např. opomenutí zálivky či naopak přelití, náhlý pokles teploty až skoro k nule, průvan či naopak dusno uzavřeného prostoru. Jedině nedostatek světla neodpustí nikomu. Světla potřebují tyto tučnolisté miniaturky co nejvíce a po celý rok. Nejenom krasuly, ale drtivá většina listových sukulentů nejpozději za 4 až 5 týdnů velmi nepříznivě reaguje na nedostatek světla a v úplné tmě se začne deformovat už za několik dnů!

Drobné tlustice se spokojí s běžným kaktusovým substrátem s mělkou plochou miskou nebo s 6 cm květináčkem. V létě zaléváme alespoň dvakrát týdně, v zimě jen po delší pauze, podstatně menší dávkou vody a jen když je patrné nadměrné sesychání listů nebo celkové vadnutí.

Ve starších příručkách nebo v časopisech byly jako velké vzácnosti uváděny např. druhy Crasula arta, C. pyramidalis nebo C. teres. To už dnes neplatí. Na výstavách nebo v každé větší amatérské sbírce jsou jejich sazenice k dostání a stejný osud čeká další rarity a perličky, jako jsou např. Crassula alstonii, C. deceptrix nebo kultivary typu Crassula cv.Buddhas-Pagoda.

Další druhy, které mohu doporučit k pěstování v bytě u okna nebo od jara do podzimu na balkóně:

Crassula marchandii, C. columella, C. barklyi, C rupestris, C. herrei, C. dinteri, C. luederitzii

C. commutata, Crassula grisea a jiné.

Rod Adromischus

zahrnuje vytrvalé keříky se silně sukulentními listy, které jsou původem z Jižní Afriky. Listy adromischusů mají jen naznačený různě dlouhý řapík a sedí buď střídavě nebo vstřícně na zakrslém stonku, který nebývá delší jak 15 cm. Za krásnější jsou považovány ty druhy, které mají tak neznatelné stonky, že vytvářejí polokulovité trsy. Stonky některých druhů jsou zabaleny do hnědavého kožíšku z jemných chloupků, jiné mívají přechodné vzdušné kořeny. Nejvíce proměnlivou částí těla a zároveň největší ozdobou jsou listy, naopak květy jsou nevýrazné, až skoro nezajímavé.

Zatím se nejvíce pěstuje Adromischus poellnitzianus, ostatní jsou prakticky i pro pokročilé pěstitele skoro neznámé. Je to škoda, protože jsou to skutečně ideální a nenáročné druhy pro omezené prostory, které m.j. bezvadně snášejí podmínky moderních bytů s ústředním topením. Zálivka jim stačí nárazová, až po vyschnutí substrátu, v zimě jen udržovací, v souladu s teplotou místnosti, v níž přezimují. Světla potřebují co nejvíce, avšak jsou většinou dosti přizpůsobivé druhy a dobře vegetují (zejména v letních měsících) i v polostínu chráněného balkónu nebo záclonou zastíněného jižního okna. Za zmínku stojí velmi snadné vegetativní množení z jednotlivých listů nebo z vrcholových řízků. Listy často zakoření i tehdy, aniž by se předtím dotkly země.

Můžu doporučit: Adromischus clavifolius, A. cristatus, A.maculatus, A.marianae a jiné

Rod Anacampseros

je až na malou výjimku africký rod drobných rostlin vyskytujících se v nejsušších oblastech JAR a Namibie. Dříve zahrnoval téměř 60 druhů. Botanici však provedli nové třídění a třetinu z nich převedli do samostatného rodu Avonia, kam patří vzácnost Avonia quinaria, ssp. alstonii (dříve Anacampseros alstonii).

Druhy rodu Anacampseros mají kromě pravých sukulentních listů ještě palisty přeměněné ve vlasy, které svým stínem brání nadměrnému vypařování vody. Palisty rodu Avonia se přetvořily v papírovité šupiny se stejným účelem. Kořeny vytvářejí často velkou zásobní hlízu – tzv. kaudex.

Anakampserosy potřebují hodně propustný substrát, abychom je v době růstu mohli bez obav hodně zalévat. Pro jejich umístění volíme světlé místo, avšak jižně orientovaná poloha není nezbytně nutná. Květy se otevírají jen krátce na plném slunci a řada druhů je kleistogamní (vytváří semena bez vnějšího opylovače).

Mohu doporučit: Anacampseros filamentosa, A. retusa, A. lanigera, dále Avonia albissima, A. herreana, A. quinaria ssp. alstonii a jiné.