Mnohé napoví stránka kontakty, ale dále uvedný text vysvětluje, proč se tento web jmenuje "sukulenty" a právě tímto pojmenováním jakoby konkuruje webům starším, renomovaným.

Jak se rodí sukulentář ?

 

Cesty mohou být rozličné, ale výsledek je zpravidla vždy stejný. Pro odpověď na úvodní otázku je možné zajít třeba k obvodnímu praktickému lékaři. Že je to nesmysl ?Ale vůbec ne. Když se zeptáte obvodního lékaře, jak se mohlo stát, že máte chřipku, odpoví samozřejmě, že chřipka je infekční onemocnění. Za určitých, pro chřipku příznivých, okolností na vás někdo ve vlaku nebo v tramvaji kýchne, a chřipka je tady.

Jsem přesvědčen, že s pěstováním sukulentních rostlin je to naprosto stejné jako s chřipkou - člověk se musí pro toto hoby nakazit, infikovat. Jsem jednou z obětí podobné infekce a zdá se, že je to nemoc nevyléčitelná, protože u mne s průběžně stoupající intenzitou probíhá už více než třicet let. A to není nijak mnoho - například jeden z praotců našich sukulentářů, Karel Karmazín stonal mezi svými oblíbenci z Mexika, Madagaskaru a jižní Afriky více než 70 let a určitě se někde na nebeské zahrádce stará sv. Petrovi o jeho kaudexy a pachykauly.

U mne byl původcem infekce strýc Mirek. Měl na zahrádce pařeniště se 6 okny a v polovině (kterou stále zvětšoval) pěstoval kaktusy a několik druhů jiných sukulentů. Jednou mě koncem května pozval, abych se podíval na jejich krásné květy. Dostal jsem odnož stapelie, malou havorcii a právě přesazený kaktus echinopsis se třemi poupaty. Za rok jsem měl svůj skleníček na kuřích nožkách, za deset let konečně malý skleník přilepený k jižní stěně domku. Kaktusy pěstuji stále a pro ostatní sukulenty (ano, pokud to nevíte, kaktusy jsou také sukulenty), zvětšuji stejně jako můj strýc Mirek tu jejich polovinu, a z ní zase polovinu pro sukulentní bonsaje.

Dále už nemusím pokračovat. Webové stránky, které jste právě otevřeli, jsou jedním z produktů sukulentářské infekce, kterou jsem doživotně nakažen a kterou s čistým svědomím usilovně šířím dál.

Mohl bych dlouze vyprávět o tom, jaká jsme v poměru počtu obyvatel a pěstitelů sukulentních rostlin světová velmoc, jak si nekaktusové sukulenty velmi obtížně razily cestu do našich sbírek, jak se po pádu "železné opony" v roce 1989 mnohé změnilo. Mohl bych předložit spoustu důkazů o tom, jak se nekaktusové sukulenty staly i v České republice rovnocennými společníky ostatních okrasných rostlin, zejména v teplých a suchých bytech panelových sídlišť, kterých je u nás víc než dost.

Úvodní text možná někdo z vás zná. Použil jsem jako základ deset let starou vlastní knihu, jelikož text její úvodní kapitoly se mi zdá nadčasový. Podobnou "beletrii" však nechci rozvíjet, příliš dlouhé pasáže webových stránek jsou velmi nevhodné. Opakuji, že chci jen trochu přispět k lepšímu poznání a k úspěšnému pěstování rostlin, jejichž základním společným znakem je více či méně rozvinutá sukulence a rozmanitost, která přivádí v úžas každého, kdo má jen trochu kytky rád.

Mgr. Jan Gratias, Roudnice nad Labem, květen 2008