Příznivá recenze nové knihy

Recenze

Libor Kunte – Jan Gratias – Petr Pavelka: Encyklopedie kaktusů a jiných sukulentů

Vydal: Computer Press Brno, listopad 2011, pevná lesklá vazba bez přebalu,  formát 305 x 240 mm, 520 stran, více než 1200 fotografií, česky, cena 1499 Kč, dostupné  u firmy Palkowitschia, spol. s r.o. (https://www.palkowitschia.cz/sukulenty/cs/index.php?goto=encyklopedie-kaktusu-a-jinych-sukulentu), nebo v maloobchodní síti.

„To tu ještě nebylo!“ chce se zvolat při prvním pohledu na encyklopedii a při jejím prvním potěžkání. Její hmotnost je více než 2,5 kg – ale hmotnost není rozhodujícím kriteriem, důležitý je obsah. A hned na úvod musím říci, že čtenáře tato encyklopedie rozhodně nezklame. Snad jen zarputilý kaktusář, navnaděn názvem, bude trochu zklamán, protože jeho oblíbené kaktusy tvoří asi třetinu obsahu encyklopedie, zbytek je věnován dalším sukulentům. Jenže to zcela logicky vyplývá z náplně encyklopedie, protože čeleď Cactaceae je jen jednou čeledí (i když obsáhlou) z celkem čtyřiceti tří čeledí sukulentních rostlin, kterými se encyklopedie zabývá.

Úvodní kapitoly - co jsou sukulenty, kde rostou, jak se pěstují a jaké je jejich využití člověkem – jsou jen velice stručné, hlavní důraz je položen na představení jednotlivých čeledí a jejich příslušníků. A je to představení vskutku důkladné. Vždy je podán obecný popis jednotlivé čeledi, potom následuje abecedně řazený přehled rodů, patřících do příslušné čeledi. V jednotlivých rodech jsou uvedeny (rovněž abecedně) některé druhy příslušného rodu. Jejich výběr by mohl být předmětem různých názorů – „Proč tento druh, proč ne tamten“, ale je to právo autorů, zařadit to, co považují za vhodné. Setkáváme se tak s druhy známějšími i méně známými, pěstitelsky a sběratelsky oblíbenými i méně oblíbenými.  Každému druhu jsou věnovány tři kapitolky – morfologie, rozšíření a pěstování, navíc je ke každému z nich přiřazena mapka, na které je schematicky uvedeno, kde který druh roste. Nejsou to jen heslovité formulace, ke každému druhu se zájemce dozví hodně informací.  Pochopitelně je každý druh doprovozen minimálně jednou fotografií. A tak jsou abecedně probráni zástupci jednotlivých čeledí, rodů a druhů.

Encyklopedie je zpracována velice pečlivě, stejně tak pečlivě je provedena i po stránce technické. Fotografie jsou velice názorné a kvalitní, mnoho z nich je přímo z domoviny představované rostliny. Obvykle bývá v publikacích podobného charakteru na konci také přehled literatury – obsáhlejší nebo stručnější – v encyklopedii není uveden, takže je zakončena abecedním rejstříkem.

Pokud někdo hledá nějakou chybu, může ji i v tomto velice pečlivě zpracovaném díle najít – např. Notocactus ottonis neroste v Peru. Účelem probírání se encyklopedií není hledat hnidopišsky chyby, ale hodnotit ji jako celek. A jako celek splňuje encyklopedie opravdu to, k čemu je určena – dá čtenáři velice dobrou a podrobnou informaci o kterékoli rostlině, o kterou se v ní zajímá. V tomto směru odvedli autoři velice dobrou a kvalitní práci, úměrnou jejich odborné fundovanosti a ani nakladatel (tiskárna) nezůstali pozadu. Autorům encyklopedie je potřebí pogratulovat, že i přes všechny peripetie, které museli podstoupit při jejím vydání, o kterých čtenář nemá ani potuchy (konec nakladatelství, ve kterém byla encyklopedie nachystána k vydání, následná domluva s novým nakladatelem a z toho vyplývající hledání tří set předplatitelů, aby encyklopedie mohla vůbec vyjít), že vytrvali až do úplného konce. Při pohledu na encyklopedii a po jejím prostudování je třeba dodat – sladkého konce.

                                                                                  Stanislav Stuchlík